Paint Horse

4. června 2010 v 17:54 | kiFflik |  Koně















´








Původ a historie:

American Paint Horse je samostatné celosvětově uznávané plemeno koní, jehož kolébkou jsou Spojené státy americké. Zkráceně bývá často nazýván jako paint, což v angličtině značí "barevný". Co se stavby těla, a potažmo i využití týče, jedná se o strakatou verzi quartera (American Quarter Horse). Tento, na první pohled výjimečný kůň, vznikl na základě úsilí lidí, kteří toužili spojit atletické schopnosti a rychlost quartera s atraktivním zbarvením. Registrovaná zvířata mohou vzniknout pouze křížením plemen American Paint Horse, American Quarter Horse a Thoroughbred - anglický plnokrevník.
Hned na začátku bychom měli vyjasnit základní otázku, zda Paint = Pinto. Nerovná. Koně přivezli do Ameriky Španělé a těm flekatým se španělsky říkalo pinto (v překladu to znamená totéž co anglické paint). Dnes ovšem nelze tato dvě slova zaměňovat. Vedle APHA existuje ještě Pinto Horse Registry of America (PtA), což je pouze registr strakatých koní (nejedná se tedy o samostatné plemeno), kteří splňují stejná barevná kritéria jako American Paint Horse, ovšem nehraje tu roli plemenná příslušnost a stavba těla. Pinto může být kříženec poníka, araba, teplokrevníka aj. Vyloučeno je pouze křížení s chladnokrevným koněm.
Jistě vás napadne otázka kde a kdy Paint Horse vlastně vznikl. Strakatí koně existovali již od nepaměti, o čemž svědčí časté malby a sošky nalezené v egyptských kobkách, v jeskyních nebo sídlištích starých indiánských kultur - Mayů a Inků. Vše nasvědčuje tomu, že koně na americkém kontinentě kdysi byli, ovšem z neznámých důvodů pravděpodobně postupem času vymřeli. Znovu se v Americe objevili až kolem roku 1519, kdy sem byli přivezeni španělskými konkvistadory. Během následujících let a století někteří z nich utekli na svobodu, zdivočeli a ve stádech docházelo k přirozenému křížení ras. Mezi divokými mustangy bývalo běžně vidět flekaté předky dnešních paintů. Ti se stali velmi oblíbenými jak u indiánů, tak i kovbojů nejen pro své zbarvení, ale jezména kvůli fyzickým schopnostem a povahovým vlastnostem. Proto se tito kojně v minulosti osvědčili jako významní a nenahraditelní pomocníci tehdejších obyvatel Ameriky. Stejně jako všude jinde ve světe s rozvojem techiky začalo koní, i těch flekatých, ubývat. Až kolem roku 1950 se zájem o koně pro westernové disciplíny - zejména Halter a Western Pleasure, propukl opět zájem o painty, kteří na sebe upozornili především svojí stavbou těla a barvou.
Vznik plemene American Paint Horse se však datuje ještě o něco později. V roce 1962 vznikl v Texasu první registr strakatých koní "dobytkářského rázu" - American Paint Stock Horse Association (APSHA). Registrována zde mohla být pouze zvířata splňující požadavky na tělesnou stavbu, a jejichž předkové byli quarteři či plnokrevníci. Nezávisle na APSHA existovala také American Paint Quarter Horse Association (APQHA), která vznikla o něco dříve (v roce 1961) a spadala pod American Quarter Horse Association (AQHA). Byli zde evidováni quarteři, kteří nemohli být zapsáni v regulérním registru AQHA z důvodů nežádoucího bílého zbarvení. Quarter Horse se totiž může vyskytovat ve všech základních odstínech, ovšem kromě klasických bílých odznaků na hlavě a spodní části končetin u něj nejsou žádné další bílé skvrny jinde po těle povoleny. V roce 1965 se potom APSHA a APQHA spojily a tímto byla založena samostatná organizace nazvaná American Paint Horse Association (APHA), tak jak ji známe dnes.
Pro zkvalitnění chovu byli původně plemenní hřebci pečlivě vybíráni inspektorem, kterého jmenovala APHA. Posuzován byl tělesný rámec, hmotnost a další základní parametry. V roce 1977 se plemeno stalo natolik uniformním, že nebylo dále třeba tuto selekci provádět.
Zatímco v době svého vzniku měla APHA 150 členů a 250 registrovaných koní, v současné době registruje více než 530 000 koní po celém světě, přičemž každoročně je registrováno asi 53 000 nových koní. Členskou základnu tvoří 79 000 členů ze 32 zemí světa, kteří jsou sdružení přibližně ve 130 regionálních klubech. V červenci roku 1998 se APHA stěhovala do svého nového sídla ve Forth Worth, stát Texas. Zde je vedena centrální plemenná kniha a je odtud řízen chov paintů na celém světě.
Zdrojem informací je Paint Horse Journal, který APHA vydává jako měsíčník, a který si může každý předplatit. APHA rovněž vydává dvakrát do roka zpravodaj APHA Connection, který obdrží automaticky všichni členové. Veškerá činnost chovatelská i sportovní se řídí platnými pravidly, která každým rokem vycházejí pod názvem APHA Official Rule Book.
Nejvýznamnější událostí roku je jistě World Championship Paint Horse Show - Světový šampionát paintů, který se každoročně koná během prvních čtrnácti dnů v měsíci červnu. Na této velkolepé show můžete spatřit jak si měří síly ti nejlepší z nejlepších a to jak ve westernových tak i anglických jezdeckých disciplínách. Soutěže bývají doplněny semináři, prodejními trhy jezdeckých potřeb a prestižní dražbou koní.
Pro mladé jezdce a milovníky plemene American Paint Horse (do 18 let) existuje samostatná organizace - American Junior Paint Horse Association (AJPHA), která sdružuje a podporuje aktivity mládeže.

Popis a charakteristika:

Stejně jako u quartera je požadavkem, aby stavba těla měla tzv. "dobytkářský ráz", což znamená, že jak kostra, tak i svaly jsou silné, odolné a způsobilé pro celodenní práci na rančí s dobytkem. Celé tělo je kompaktní, hřbet krátký, kohoutek méně výrazný, typická je výrazně osvalená hruď, mohutná záď a silné avšak suché zadní končetiny, krátká hlava, velké žuchvy a malé uši. Velký důraz je kladen také na povahové vlastnosti. Důležitá je klidná, mírná povaha, smysl pro samostatnou práci a práci s dobytkem - "cow sense".
Požadavkem je dosahovat kontrastní barevné vzory, kdy barevná srst na pigmentované pokožce se střídá se srstí bílou na pokožce depigmentované (tedy růžové). Minimálním požadavkem na zbarvení je alespoň jedna bílá skvrna na depigmentované pokožce, která má v průměru 2 palce, tj asi 5 cm. Klasické odznaky na hlavě (lysiny, hvězdy apod.) nebo na končetinách (ponožky, bílé spěnky...) nejsou brány v úvahu.
Právě pro své netradiční zbarvení jsou painti značně atraktivní a to nejen v Americe. Spektrum barev je velice široké a kombinační možnosti tak četné, že nenajdete dva jedince stejně zbarvené. Koně tohoto plemene se mohou vyskytovat ve všech barevných odstínech. V popisu zbarvení se uvádí vždy základní barva srsti a typ zbarvení, např.: sorrel (ryzák) tobiano, buckskin (plavák) overo atd.

Základní barvy srsti:


Black - vraník:

Chlupy jsou čistě černé bez příměsi jakékoliv jiné barvy. Skutečných vraníků je opravdu málo. Hříva a ocas mohou být černé, bílé nebo dvoubarevné (černobílé).

Brown - tmavý hnědák:

Barva chlupů je tmavě hnědá, mohla by se zdát až černá, bez nádechu do rezava. Od vraníka rozeznáme podle světlejších míst kolem očí, nozder či ve slabinách. Ocas a hříva mohou být černé, bílé nebo kombinované (černobílé).

Bay - hnědák:

Chlupy na těle jsou zbarveny do hněda - v tomto případě se jedná o různé odstíny hnědé až po tmavě rezavou. Hříva a ocas bávají černé, bílé nebo kombinované jako u předchozích. Pokud končetiny nejsou bílé, je běžným úkazem, že jejich spodní část je zbarvena černě.

Dun:

V českém jazyce neexistuje ekvivalent pro označení tohoto zbarvení. V podstatě je to plavá - žlutá barva těla, ocas a hříva mohou mít barvu černou, žlutou, hnědou, bílou, nebo kombinovanou. U tohoto typu zbarvení se vyskytuje úhoří pruh na hřbetě, oslí kříž a zebrování na končetinách.

Red Dun:

Je pouze specifickou formou předchozího typu zbarvení. Tělo je jasně žluté, hříva, ocas a úhoří pruh jsou zbarveny sytě rezavě. Hříva a ocas mohou být samozřejmě i bílé nebo kombinované.

Sorrel - ryzák:

Tělo má jasně rezavou barvu a ocas i hříva jsou obvykle zbarveny v tom stejném barevném odstínu, mohou být však žluté, bílé nebo kombinované.

Chestnut - tmavý ryzák:

Je tmavší variantou ryzáka. Tělo je sytě červené až játrově hnědé, hříva a ocas mohou mít stejnou barvu, žlutou, bílou nebo kombinovanou.

Grullo - myšák:

Barva těla je šedá jakoby myší. Pozor - všechny chlupy jsou šedé, nejedná se o směs bílých a černých chlupů. Typické je černé zbarvení na spodní části končetin. Ocas a hříva bývají zbarveny černě, bíle nebo kombinovaně.

Buckskin - plavák:

Tělo je zlatožluté, ocas a hříva černé, bílé nebo kombinace obou. Typické je černé zbarvení na spodní části končetin. Narozdíl od zbarvení dun se nevyskytuje u tohoto typu zebrování končetin ani úhoří pruh na hřbetě.

Palomino - žluťák:

Barva těla je zlatožlutá, hříva a ocas jsou bílé, žluté, nebo zlaté. Ani u tohoto zbarvení nikdy nenajdete úhoří pruh či zebrování končetin.

Gray - vybělující bělouš:

Tělo je pokryto směsí chlupů bílé barvy a ostatních barev. Bělouši se rodí tmavě zbarvení a s postupem věku je v srsti stále více bílých chlupů, až tyto převdládnou. Pozor - kůže pod bílou srstí zůstává pigmentovaná, zatímco pod bílou srstí charakterizující painty je depigmentovaná pokožka.

Red Roan - rzv. červený (nevybělující) bělouš:

Tělo je pokryto směsicí chlupů rezavých a bílých. Ocas a hříva jsou rezavé, černé, žluté nebo bílé. Se vzrůstajícím věkem koně se jeho zbarvení nemění - nevyběluje.

Blue roan:

Je obdoba předchozího zarvení, s tím rozdílem, že tělo je pokryto směsicí černých a bílých chlupů, ocas a hříva bývají černé.

Typy zbarvení:

Podle rozmístění bílých a barevných skvrn se rozlišují tři typy zbarvení:

Tobiano:

Tmavá srst obvykle vytváří oválné či kulaté skvrny pokrývající jeden případně oba boky, krk a hruď. Bílá barva přechází mezi kohoutkem a bedry přes hřbet. Hlava bývá zpravidla tmavá, často s klasickými bílýma odznaky (lysina, hvězda, lucerna nebo sňupka). Ocas a hříva bývají dvoubarevné. Končetiny jsou většinou celé bílé nebo alespoň od kolen či hlezen dolů.

Overo:

Tmavá srst vytváří obvykle souvislý pruh na zádech od kohoutku až po kořen ocasu. Také končetiny bývají tmavé. Bílá barva nikdy nepřebíhá přes hřbet mezi kohoutkem a bedry. Bílé skvrny jsou nepravidelné, spíše rozptýlené a jakoby rozstříknuté po těle. Ocas a hříva jsou jednobarevné. Hlava bývá mnohem více bílá než u předešlého typu a častěji se setkáte s modrým (rybím) okem. Overo zbarvení se dále dělí na další tři typy a to:
  • Frame (rámové) overo s typickými bílými skvrnami po bocích těla, které jsou zřetelně orámované tmavým zbarvením. Končetiny těchto koní bývají většinou tmavě zbarvené, hlava bývá velá bílá, často se vyskytuje rybí oko.
  • Callico ovaro je zbarvení charakteristické bílou barvou kopyt, která se po končetinách táhne nahoru a roztéká se po břiše koně na boky těla. Callico overo lze při střední manifestaci bílého zbarvení celkem snadno rozlišit od ostatních forem zbarvení overo, ovšem při malém výskytu např. jen jedné bílé skvrny na břiše je určení typu overo celkem obtížné. Opakem je velmi intenzivní rozšíření bílé barvy po těle koně (kůň je zpravidla celý bílý s výjimkou ušních boltců, kořene ocasu a hrudi). Koně tohoto zbarvení byli vyhledáváni indiány, kteří věřili, že jezdec na takto zbarveném koni nebude v boji zraněn.
  • Splashed white overo (rozstříknutá bílá), pro něž jsou typické, jak sám název napovídá, nepravidelné drobné bílé skvrny. Tento typ zbarvení je nejméně běžný. Koně tohoto zbarvení mívají bílé nohy a bílá břícha a většinou modré (rybí) oko.

Tovero:

Spojuje charakteristiky zbarvení tobiano i ovaro.

Využití a sport:

Zatímco v devatenáctém a na počátku dvacátého století se painti využívali výhradně jako koně dobytkářského typu - tzn. pro práci na rančích, jejich dnešní potomci mají využití mnohem širší. American Paint Horse je dnes zcela univerzálním koněm použitelným pro četná odvětví jezdeckého sportu. Výrazně se uplatňuje jak ve vrcholových soutěžích, tak i v soutěžích amatérských nebo jako rodinný kůň pro rekreační ježdění. Nesmíme opominout, že je nejvíc stále využíván k práci s dobytkem na rančích, neboť v USA i dnes najdete rozlehlé oblasti, kde je kůň jediným možným dopravním prostředkem a pro práci na ranči nenahraditelným pomocníkem.
Chovatelským cílem je kvalitní jezdecký kůň, konkurenceschopný na závodištích různých jezdeckých disciplín. Soutěže lze rozdělit několika způsoby. S ohledem na požadavek dostatečného zbarvení u paintů jsou vypisovány soutěže pro koně barevné a pro koně s nedostatečným vybarvením (breeding stock). V APHA soutěžích nikdy nezávodí koně barevní s nebarevnými dohromady. V soutěžích jsou vypisovány zvlášť třídy OPEN (otevřené) - zejména pro profesionální jezdce a trenéry, kde se hodnotí pouze výkon koně a dále třídy AMATEUR (amatér) - pro jezdce amatérské a rekreační a YOUTH (mládež) - pro mladé a začínající jezdce do 18 let, kde se v obou případech u vybraných disciplín hodnotí kromě koně samotného také jezdecký styl a dovednosti jezdce.
Dle výslednů v soutěžích vypisovaných APHA získávají koně body, které se jim sečíají a zapisují do tzv. "Performance Records" toho kterého koně. Tento zápis vypovídá o kvalitách konkrétního zvířete a potažmo zvyšuje i jeho chovatelskou hodnotu.
American Paint Horse se uplatňuje v mnoha disciplínách:

Dostihový sport:

Počátky dostihů paintů sahají přibližně do čtyřicátých let dvacátého století, ačkoliv svoji oficiální podobu dostaly až v roce 1966. V posledních letech popularita dostihů strakatých koní v USA značně vzrůstá. O tom svědčí výsledky z roku 1988, kdy bylo vypsáno a odstartováno celkem 328 dostihů se 4170 startujícími. Celkové penežní dotace činily 1 811 987 USD. Ke klasickým patří dostihy na vzdálenosti 220 až 870 yardů (yard = 0,9144 m), příčemž nejvíce frekventované jsou na tratích 330 - 440 yardů.
Z prvních významných paintů, kteří se na dostihových drahách uplatnili jmenujme alespoň: Painted Joe Jr., Little Nip a Little Beaver. V pozdějších letech (70. a 80. léta) potom dominovali Paited Jewel, Slow Danger, Cherry Kiss, Easy Jet Too, Treasured a jejich potomstvo.
V Evropě se první dostih paintů běžel v Německu v roce 1983 na vzdálenost 330 yardů.

Nejezdecké disciplíny:

  • Halter - je disciplína, kdy je kůň předváděn pouze na ohlávce (tzv. show halter) bez jakékoliv jiné výstroje. Cílem je hodnocení exteriéru koně. Předvádějící osoba je ustrojena v oblečení ve westernovém stylu. Jednotlivé halter třídy jsou vypisovány zvlášť pro klisny, valachy a hřebce a to ve věkových kategoriích: odstávčata, ročci, dvoletí, tříletí, čtyřletí, starší a zvláštní kategorií jsou chovné klisny. Kromě toho jsou vypisovány i halter třídy pro skupiny koní: Produce of Dam - dva potomci jedné klisny, Get of Sire - tři potomci jednoho hřebce, Mare and Foal - klisna s jedním ze svých potomků, Sire and Ger - hřebec se dvěma svými potomky, Exhibitor´s Group - čtyři koně APHA (i nepříbuzní), jakéhokoliv pohlaví a stáří. Podmínkou je, že musí mít všichni stejného majitele.
  • Long Line - je novou nejezdeckou disciplínou vypisovanou pro mladé koně, ročky. Hodnotí se kůň předváděný na lonži - jeho exteriér, pohybové schopnosti a trénovatelnost.

Anglické ježdění:

Obecně řečeno se pro anglické disciplíny používají painti s vyšším procentem krve plnokrevníka, kteří mají lehčí tělesnou stavbu, jsou na poněkud vyšších nohou a jejich kohoutková výška je nad 160 cm. Anglické soutěže se jezdí v klasickém anglickém oblečení v anglickém sedle a s anglickým užděním. V Americe se jezdí mnoho anglických disciplín, nám evropanům nepříliš známých. Jsou oblíbené především na východním pobřeží USA:
  • Hunter Under Saddle - je anglickou obdobou disciplíny Western Pleasure. Hodnotí se přiježděnost koně. Koně se předvádějí všichni najednou a to ve čtyřech chodech - krok, klus, pomalý cval a rychlejší, prodloužený, cval. Na požádání rozhodčího jezdci mění hcody a směry a provádějí zastavení a couvání.
  • Hunter Hack - jezdec předvádí koně v kroku, klusu a cvalu na obě ruce. Musí s koněm absolvovat nejméně dva skoky o minimální výšce 60 cm, maximální výška skoků je 75 cm. Hotnotí se celkové předvedení koně, prostornost chodů a skokový styl.
  • Working Hunter - v této disciplíně se hodnotí skoková technika a styl. Jezdec musí překonat minimálně čtyři skoky a osm plotů, přičemž musí nejméně jedenkrát změnit směr jízdy.
  • Jumping - je obdobou klasických parkůrů, jak je známe u nás. Obdobně se i hodnotí a minimální výška skoků je 90 cm.
  • Pleasure Driving - při této disciplíně kůň táhne pouze lehký dvoukolový vozík, v němž sedí člověk, který koně zároveň řídí. Koně jsou předváděni všichni najednou. Musí jezdit po obvodu kolbiště jedním smerem. Jsou předváděni v kroku a dvou typech klusu, tzv. Park Gait je normální klus, zatímco Road Gait je vyjádření pro prodloužený klus.
  • Utility Driving - kůň vozíkem v tomto případě soutěží samostatně a projíždí jakýsi parkůr. Ze sedmnácti možných překážek musí být v kurzu obsaženo nejméně šest, nejvíce však osm z nich. Hodnotí se přesnost a preciznost provedení.

Westernové ježdění:

Vzhledem k tomu že Paint byl vyšlechtěn z quartera neboli koně ryze dobytkářského, je jeho působení na scéně westernového ježdění stále výrazně převládající v porovnání s anglickými disciplínami. Při westernových soutěžích jsou jezdci oblečeni ve westernovém jezdeckém oděvu, ve westernovém sedle a s westernovým typem uždění.
  • Western Pleasure - při této disciplíně jsou koně předváděni všichni současně v kroku (walk), pomalém klusu (jog trott) a pomalém cvalu (lope) na volné otěži. Na požádání rozhodčího jezdci na koních mění směry, chody, zastavují nebo couvají. Hodnotí se chody koně, přiježděnost a souhra jezdce s koněm.
  • Trail - Kůň a jezdec musí překonat předepsané překážky (minimálně 6, maximálně 8 překážek) v určitém pořadí. Trail stimuluje překonávání přírodních překážek při průjezdu terénem. Hodnotí se schopnosti koně překonávat překážky bezpečně, bez váhání a v klidu.
  • Western Riding - jezdec a kůň prochází jednoduchou předepsanou úlohu. APHA vypisuje dvě úlohy (Western Riding Pattern 1 a Pattern 2). Honotí se kvalita chodů, provedení letmých přeskoků a celková spolpráce jezdce a koně.
  • Reining - kůň a jezdec absolvují předepsanou reiningovou úlohu obsahující následující prvky: cval na kruhu, spiny, roll-backy, sliding stop a couvání. APHA vypisuje devět různých úloh (Reining Patterns 1 - 9). Hodnotí se přiježděnost a preciznost a předvedených cviků. Kůň musí ocotně reagovat na jemné pobídky jezdce a musí být plně pod kontrolou jezdce.
  • Working Cowhorse - je náročná disciplína sestávající ze dvou částí:
    • Cow-work - práce s živým dobytčetem
    • Reined-work - APHA vypisuje 4 typy úloh (Working Cowhorse Patterns 1 - 4):
      • Cutting - jedná se o dobytkářskou disciplínu, při níž musí kůň oddělit ze stáda jedno dobytče a udržet je odděleně od stáda po určenou dobu. Cutting je založen na samostatné práci koně. Při soutěži se vychází z NCHA pravidel.
      • Calf Roping - jedná se o chycení dobytčete do lasa a jeho svázání. Hodnotí se schopnost koně k práci s dobytčetem a jeho chování od vstupu do arény až po svázání dobytčete.
      • Team Roping - tato disciplína je dobytkářská, kdy se chytá dobytče do lasa. Na rozdíl od předchozí však spolupracují dva jezdci na dvou koních. Jeden z nich chytá dobytče za rohy, druhý za zadní nohy.
      • Team Penning - tým tří jezdců na koních má za úkol vybrat ze stáda tři označené kusy dobytka a zahnat je ve stanoveném limitu do ohrady na druhém konci arény. Vyhrává nejrychlejší družstvo.
  • Pole Bending - jedná se o disciplínu rychlostní. Kůň s jezdcem objíždí na čas 6 tyček a to v určeném pořadí.
  • Barel Racing - je rovněž disciplínou rychlostní. Zde se objíždí tři barely rozestavěné do trojúhelníku dráhou ve tvaru trojlístku. Vítězí ten, kdo má nejlepší čas.
  • Steer Stopping
  • Cow Pony Race
  • Stake Race
Ve třídách Youth a Amateur bývají vypisovány disciplíny, kdy se nehodnotí pouze výkon koně, ale rovněž schopnosti soutěžící osoby koně předvést. Patří sem:
  • Showmanship - předvedení koně na ohlávce
  • Hunt Seat Equitation - disciplína anglického ježdění
  • Western Horsemanship
  • Breakaway Roping
  • Goar Tying

Práce na ranči:

Kromě koní závodních se v USA, zejména ve středu a západu států, ještě používá vysoké procento koní na farmách a rančích pro práci s dobytkem tak jako před sto lety. Tento typ koně se používá k celodenní namáhavé práci s dobytkem. K těmto účelům se vybírají koně pracovních linií, s vrozeným "cow-sense". Koně mívají mohutnou tělesnou stavbu, neboť často musí nosit svého jezdce v sedle celý den. Pro tuto práci se z velké části používají valaši, méně klisny.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama