Belgický chladnokrevník

31. května 2010 v 7:04 | kiFflik |  Koně









Úvodem...

Belgický chladnokrevník je jedním z nejvlivnějších a dnes také nejslavnějších evropských těžkých plemen. Ve středověku byl znám pod jménem flanderský kůň a hrál významnou roli při vývoji chladnokrevných plemen jako clydesdala, shirského koně, suffolka a také našich chladnokrevníků. Pravděpodobně také posloužil o století dříve při zvětšování formátu předchůdců irského tažného koně...

Název plemene:

Race de traib belgique

Vysvětlení názvu:

Označení belgický chladnokrevník je poměrně nové. V 19. století začali takto belgičtí chovatelé označovat prošlechtěné jedince starobylých plemen, především brabanta, a začali mu říkat race de traib belgique - belgický pracovní kůň. Označení se vžilo kolem roku 1850 a o dvě desetiletí později se ustálily tři hlavní krevní linie.

Původ a historie:

Belgický chladnokrevník má starobylé kořeny, považuje se za přímého potomka západního lesního koně. Tato zvířata dobře znali i Římané a sám Caesar se o jejich kvalitě zmínil ve svých zápiscích o válce galské. Původně měla každá z belgických provincíí vlastní typ těžkého koně - Brabant, Flandry a další. Spřízněný je také původní arden a na základě brabanta později vychovaný holandský chladnokrevník. Ve středověku prožívali chladnokrevníci z území dnešní Belgie velký rozkvět, jako rytířští a váleční koně se dostávali do okolních zemí a značně ovlivnili většinu starých chladnokrevných plemen Evropy. V 19. století se do chovu dostávali importovaní koně angličtí, ale belgičtí chovatelé svébytnost plemene uhájili. Rozdílné místní typy zušlechtili a vyrovnali, takže v druhé polovině minulého století již existoval blegický kůň dnešního typu, proslulý neobyčejnou silou a kvalitou nohou.
Objektivně vzato, nemá belgický chladnokrevník žádnou dlouhou historii. Plemenná kniha vznikla teprve v roce 1886. Jeho kořeny sahají sice do starověku, ale to vše se týkalo jiných, dnes již málo známých nebo dokonce vymizelých plemen. Belgik je v podstatě moderní plemeno, vyšlechtěné na základě starých, osvědčených a výkonných koní. V linii Gros de la Dendre byli mohutní hnědáci po hřebci Orange I., v linii Gris du Hainaut bělouši, plaváci, ryzáci nebo červení bělouši po hřebci Bayardovi a třetí dostala jméno Colosses de la Mahaique a je po hnědákovi Jeanu II. Ta patří k největším belgikům. Belgický kůň se v II. polovině 19. století vyvážel téměř do všech evropských zemí a vydatně přispěl k rozvoji evropských chladnokrevníků. V té době totiž belgičtí koně sklízeli úspěchy na mezinárodních soutěžích. Hřebec Brilliant, syn Orange I., zvítězil na mezinárodním šampionátu v Paříži v roce 1878 a své vítězství zopakoval v následujících letech v Londýně, Lille a Hannoveru. V roce 1900 se jeho vnuk, Reve d´Orm stal světovým šampionem a po něm Avenir d´Herse dokonce superšampionem. Ve 20. století však rozvoj motorové dopravy a válečné události způsobily pokles zájmu o jejich chov poklesl a v jiných evropských zemích převládli chladnokrevníci místního původu, u nás například český a moravský chladnokrevník a jeho kříženci.
Zájem o chladnokrevníky se dosud udržuje hlavně z reklamních důvodů, například v Německu a potom v zámoří, hlavně v USA.
Pro nás je belgický kůň, především ardenského rázu, jedním z nejvýznamnějších plemen, protože se dovážel již od poloviny 19. století a čistokrevně se choval především v Netolicích vedle českého chladnokrevníka, na jehož zušlechtění se vydatně podílel. Stádo chladnokrevných koní na podkladě belgické krve se chovalo také v Nemošicích. Po první světové válce nastal rozvoj chladnokrevníků a dováželi se zajména belgičtí hřebci z Belgie a Holandska. V roce 1924 se v Čechách chovalo 197 belgických hřebců. Po druhé světové válce již klesal zájem o chov chladnokrevníka, koně belgického chovu se udržovali hlavně v západních Čechách. Od 60. let 20. století chov stagnoval a v 70. letech se již chladnokrevníci chovali hlavně v hřebčínech Státních lesů pro přibližování dřeva. Byli to však hlavně norici, jen v Bezvěrovském hřebčíně působil belgický hřebec, hnědák s výraznou vlohou zbarvení červeného bělouše. Na Moravě byli belgici chováni mezi světovými válkami v Tlumačově, kde působili originální belgičtí hřebci, zejména Marquis de Vraimont. V poválečné době však chov v tlumačově pozvolna upadal a teprve koncem 20. století se znovu uplatnily belgické linie Agripa a Subrén.

Popis a charakteristika:

Belgický chladnokrevník je těžký pracovní kůň mohutné kostry a osvalení. Hlava je v poměru k tělu malá, silný, klenutý krk má výrazný hřeben. Trup je hluboký, záď louplá (s výrazným žlábkem). Zbarvení belgika je proměnlivé podle jednotlivých linií, podstatná je však vynikající povaha, pro kterou se využíval k zlepšování jiných chladnokrevných koní.
Belgik je vysoký, v kohoutku měří 158 - 165 cm, avšak výjimkou nejsou ani koně přes 170 cm vysocí. Na rozdíl od jiných chladnokrevníků má poměrně krátký, velmi kvalitní hřbet, hluboký trup a nápadně svalnaté plece. Kohoutek je dost nevýrazný, zato záď vysoká v kříži dozadu skloněná. Ocas je nízko nasazený a často se dříve zastřihoval, aby vynikl tvar zádě. Nohy jsou poměrně krátké, silné, s kvalitními klouby a pevnými, dobře utvářenými kopyty. Nevýhodou bývá někdy větší lymfatičnost. Na nohou je krátký rous. K původnímu zbarvení patřili dnes již vzácní červení bělouši s tmavými znaky, dnes jsou nejběžnější hnědáci a ryzáci se světlou hřívou. Plaváci jsou vzácní, bělouši se z chovu téměř vytratili a vraníci nikdy nebyli hojní.

Povaha:

Belgik je velmi klidný, spolehlivý a pracovitý kůň. Je snadno ovladatelný, vytrvalejší než jiní chladnokrevníci a je velmi učenlivý. Právě proto se získal tak velkou oblibu a používal se k zlepšení jiných plemen.

Využití:

Belgik byl od samého počátku pracovní kůň, jak ukazuje již původní název plemene a osvědčoval se v dopravě, zemědělství i při práci v lese. K přibližování dřeva se ostatně užívá i dnes, protože při této náročné práci uplatňuje svou vysokou inteligenci a spolehlivost. Vyznačuje se pevnou konstitucí a spolehlivým zdravím, je poměrně nenáročný na ošetření a na chladnokrevné plemeno je relativně dlouhověký. Jinak je oblíben pro reklamní a reprezentační účely, patří k plemenům, které si chovají velké pivovary a jiné podniky, využívající tradice k reklamě. Díky své velké síle a inteligenci se toto plemeno využívá i při různých soutěžích v tahu a na přehlídkách. Má totiž výborný prostorný krok a díky svému soumeřnému exteriéru a pěkné výrazné hlavě působí za všech okolností velmi dobře. Ze sportovních důvodů se chová právě v USA a některých jiných oblastech, kde si koně různých typů v poslední době získávají oblibu. U soukromníků si toto plemeno získává trvalé postavení především výbornou klidnou povahou, díky které se s ním mohou cítit bezpečně i malé děti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama