Americký miniaturní kůň

30. května 2010 v 19:58 | kiFflik |  Koně










Úvodem...

Američtí miniaturní koně jsou zvláštním, jedinečným plemenem, u něhož hlavní roli hraje velikost zvířat. Koníčci totiž nesmějí měřit více než 34 palců, tj. 86 cm. Unikátní zvířata dosahují velikosti 40 cm a těžko říci, zda v tomto případě ještě můžeme mluvit o koních v pravém slova smyslu. Však také miniaturní koníci budí pozornost a zájem americké veřejnosti. Jsou inteligentní a milí a pro svou přítulnou povahu bývají těmi nejlepšími kamarády dětí i dospělých. Mnohdy pomáhají tělesně postiženým lidem a Američané s náročným zaměstnáním v nich nalézají výborné pomocníky v boji se stresem...

Původ a historie:

Američtí mimiaturní koně vznikli výběrem malých jedinců jiných plemen a jsou výsledkem šlechtitelské práce trvající 400 let. Především se jednalo o anglické a holandské důlní koníky, které Amerika nakupovala v 19. století a využívala v některých appalačských uhelných dolech až do roku 1950. Ale v žilách těchto koníčků koluje i krev shetlandských poníků, koní arabských, anglických plnokrevníků, plemene Quarter Horse a dokonce i koní tažných. V 80. letech minulého století začali někteří chovatelé dovážet miniaturní koníky také z Anglie, Holandska, Belgie a SRN.
American Miniature Horse Association, společnost zabývající se chovem těchto koníků, byla založena v roce 1978. Registruje všechna zvířata, která nepřesahují výšku 34 palců, a uchovává rodokmen každého z koníků. Společnost také vydává časopis s názvem Miniature Horse World a každoročně posuzuje stovky zvířat z celých Spojených států. Největší akcí je každoroční American Miniature Horse Association´s National Show, národní přehlídka miniaturních koní, při níž jsou vybraná zvířata zapsána do plemenné knihy. Požadavky na plemenný standard byly přijaty v roce založení organizace a upřesněny na setkání všech členů v roce 1988.

Popis a charakteristika:

Všeobecně se připouštějí dva základní typy zvířat - těžší typ a jemnější, drobný typ. Standard však stanoví kritéria pro jednoho elegantního miniaturního koně.
Standard amerického miniaturního koně vyžaduje, aby zvíře působilo jako dokonalá zmenšenina velkých plemen koní. Koníčci musí být malí, korektní, se zřetelným pohlavním výrazem. Hřebci mají být dobře osvalení a nebojácní. Všichni koníci musí vynikat silou, živostí, vyrovnaností a ostražitostí. Jejich kohoutková výška nesmí přesáhnout 34 palců. Hlava musí být úměrná k velikosti krku a těla. Vyznačuje se širokým čelem a delšíma, vzpřímenýma ušima, umístěnýma dostatečně daleko od sebe. Nozdry jsou prostorné, chřípí jemné. Středně velké oči mandlového tvaru umožňují vytušit živost a inteligenci zvířete. Krk má být delší a úměrně velký k celkovým tělesným rozměrům, zakončený nevýrazným kohoutkem. Lopatka je dlouhá a šikmá. Celé tělo musí být dostatečně osvalené s pevnými kostmi a jako celek působit harmonicky a vyváženě. Břicho a boky jsou oblé a nejvyšší bod svalnaté zádi musí ležet v úrovni výšky kohoutku. Ocas, který není nasazen ani příliš nízko, ani příliš vysoko, by měl kopírovat tvar zádě. Kopyta jsou oblá a kompaktní a jejich udržování se věnuje velká pozornost. Krok zvířete je lehký a příjemný. Na barvu očí a srsti se nároky nekladou - jsou povoleny všechny barevné odstíny. Hříva má být jemná a lesklá.
Zvířata vyššího vzrůstu nebo jedinci s vrozenými či získanými vadami, které zhoršují celkový vzhled nebo chody, nejsou do plemenné knihy zapsáni.

Péče o miniaturní koně:

Péče o miniaturní koníky se nijak neliší od jiných velkých plemen, nicméně jsou zde mnohem menší požadavky na množství krmiva a léčiv. Obilí se podává ve dvou šálcích denně a z objemových krmiv postačí trocha sena. Koníci milují pobyt venku - k tomu jim stačí kousek zahrady, kde se mohou proskotačit a napást. Také jejich přeprava je snadná. Použít lze železničního vagónu, krytého vozu, dodávek, "mini" trailerů nebo běžných přepravníků pro velké koně. V lodích nebo letadlech často koníci provázejí svého pána jako příruční zavazadla.
Aby se předešlo zažívacím obtížím a kolikám, měli by se koníci krmit pravidelně a změny krmiva uskutečňovat v dostatečně dlouhé době, aby se organizmus stačil přizpůsobit. Nejčastěji se krmí luštěninová sušina nebo ovesná sláma či sladké seno. Koníci by měli mít stále k dispozici čistou vodu a solný liz. Pracujícím či rostoucím zvířatům a březím nebo kojícím klisnám se přidává obilí nebo granulovaná směs. Při dodržování těchto pravidel se miniaturní koníci dožívají vysokého věku při stálém zdraví.

Chov a výcvik:

Ani plemenitba se přiliš neliší od velých plemen koní. Březost klisen trvá 330 dnů, plus mínus 15 dnů. Spolehlivě je rozpoznatelná v 8. měsíci gravidity, někdy i dříve. 48 - 72 hodin před vlastním porodem začíná klisna produkovat mlezivo a 24 hodin před porodem jeví zřetelné známky neklidu. Stojí stranou od ostatních koní, hrabe, přešlapuje, kouše do boxů, často uléhá a zase vstává. Měla by mít k dispozici dobře podestlaný, dostatečně velký box, v noci slabě osvětlený, a klid. Vlastní porod trvá u klisen tohoto plemene 20 minut i méně a lidskou přítomnost nemají rády. Pouze pokud by hříbě bylo v obrácené poloze nebo zbytky placenty nevyšly do 4 hodin po porodu, je třeba veterinárního zákroku.
Hříbátka se mohou rodit po celý rok. Nejčastější a také nejvýhodnější to bývá od března do června. Narozené hříbě bývá velké kolem 45 cm, někdy více a nejrychleji roste během prvních šesti měsíců života. Desetiměsiční a dvanáctiměsíční hříbata již bývají stejně velká.
Řada chovatelů se nemůže rozhodnot, jak s chovem miniaturních koníčků začít. Někdy si pořizují pouze jedno, špičkové a patřičně drahé zvíře pro svou reprezentaci, jindy menší chovné stádo. Průměrný počet koní bývá kolem osmi. Cenově nejdostupnější bývá mladý hřebeček. Je to velmi roztomilý koník a často změní plány svého majitele, který jej chtěl původně ve dvou letech věku dát vykastrovat nebo prodat. Pokud si jej ponechá jako hřebce, musí však o to víc dbát na výcvik zvířete. Hřebec je od přírody agresivnější a ohnivější než valach nebo klisna, ale o to snadněji se trénuje. Již od útlého mládí se zvířatům zvedají nohy a navykají se na omývání genitálií. Hřebečci by měli být v kontaktu se svým majitelem mnohem častěji než klisny a dostávat také doplňková krmiva. Brzy se jim začne nasazovat ohlávka, která u miniaturních koníků bývá zpravidla nylonová. Nasazuje se pouze při ošetřování koně a nikdy se nenechává na hlavě při volném pobytu ve stáji či na pastvě, aby se zabránilo jejímu zničení, či poranění zvířete. Potom následuje trénink na lonži, kdy se hřebeček učí zastavit na slovní povel "whoa". Lonžování musí probíhat vždy mimo prostor, kde se připouští, aby si hřebec tyto úkony nespojoval dohromady.
Hřebeček se čistí na celém těle včetně slabin a genitálií a musí při tom klidně stát. Občas se umývá ve speciálním boxu a nechává se zde také 30 minut klidně stát, aby si navykl na manipulaci v jiném prostředí a veterinární zákroky mimo vlastní stáj ho zbytečně nelekaly. Sleduje se také, zda hřebec spotřeboval svoji denní dávku krmiva, neboť to svědčí o jeho zdravodním stavu. Navíc kvalitní krmivo podporuje i pohyblivost a oplozovací schopnost spermií. Kůň by se nikdy neměl nudit, neboť právě nečinnost vede k tvorbě nepříjemných zlozvyků. Navíc trénink zvířete zlepšuje jeho fyzickou kondici, umožňuje mu pohyb na slunci a vzduchu a příznivě ovlivňuje jeho nervovou soustavu. A koneckonců přináší radost i majiteli koně.
Počet kastrovaných zvířat je mezi miniaturními koníky poměrně nízký, ale rok od roku obliba valachů vzrůstá. Kastrují se mladí hřebci, kteří mají příliš ohnivý temperament, nevyhovují exteriérově a nejsou přínosem pro další plemenitbu. Kastrují se také ti hřebci, jejichž úspěšnost v soutěžích je nižší než úspěšnost jejich rodičů. Za nejvhodnější dobu pro kastraci se považuje období dospívání. Přitom se přihlíží k tomu, jak vysokého a osvaleného jedince chceme mít.
Do výkonnostního tréninku se valaši zařazují od dvou let, kdy se také učí skákat prví překážky. Den ode dne se tito jedinci chovají mírněji a jejich příprava je snazší a bezpečnější než při práci s hřebci. Nejsou také nervózní, jako často bývají klisny, ale jsou vyrovnaní a spolehliví. Nechybí jim však nutná dávka ostražitosti a živosti.
Trénink miniaturních koníků by měl probíhat každý den. Začíná se pětiminutovými, nebo desetiminutovými úseky a postupně se čas práce zvířat prodlužuje, až na několik hodin. Lonžování, práce v tahu i pod sedlem se brzy odrazí na psychickém a fyzickém stavu zvířete a je možné je začít připravovat pro soutěže. Vždy je však nutné, aby došlo k vzájemnému porozumění mezi koněm a jeho majitelem. Koníci se nesmějí dráždit nebo pokoušet, nesmí se také přehánět délka, nebo intenzita pokárání za špatné chování. Je třeba se předem rozhodnout, co koni povolíme a co dělat nesmí a na tom bez bez výjimky trvat.

Využití:

Leckoho při pohledu na miniaturního koníčka, který spíše připomíná oživlou dětskou hračku, napadne: "Co s ním budu dělat?" Ale sám koník rozhodne. Je možné v něm najít výborného přítele, radovat se s ním ze společně strávených okamžiků, starat se o něj, připravovat ho na soutěže, nebo s ním jezdit na vyjížďky. Koníci se totiž zapřahají do kočárků nebo vozíků. Utáhnou 2 dospělé osoby na vzdálenost deseti mil a děti s nimi mohou cestovat libovolně daleko. Tělesně postiženým lidem pak koníčci umožňují pohyb přírodou a přinášejí jim nový zdroj radosti ze života. Proto také rok od roku vzrůstá počet jejich chovatelů nejenom v USA, ale i v Kanadě, Velké Británii a Austrálii.
Pečovat o tyto koníčky mohou již děti. Šestiletí špunti často zvládají veškeré činnosti při krmení, čištění i zapřahání zvířat bez pomoci dospělých. Je to i dobrá průprava pro budoucí chov velkého koně a dítě se při ní naučí sebekázni, odpovědnosti a schopnosti nemyslet pouze na sebe. Uvědomí se, že pouze po dobře vykonaném díle přichází odměna.
Ale i malé děti, které často cítí strach z velkého koně, se k miniaturnímu koníčkovi rozběhnou, aby ho objaly a políbily. Však se také veřejného předvádění koníčků zúčastňuje zpravidla celá rodina. Z hodiny usilové práce bývá sice jedinou odměnou rozetka, ale lidé se zde přesto radují a nezřídka si pro každou show pořizují i nové šaty. Neboť i oděv předvádějícího člověka bývá hodnocen porotou. Jinak jsou soutěžní třídy stanoveny pro všechny věkové kategorie, takže mohou soutěžit všichni, od nejstarších po nejmladší. Soutěží se v předvádění koníčků na ohlávce nebo v zápřahu.
Majitelé těchto mini koní se často scházejí při show nebo ve svých klubech a celé hodiny dokáží s nadšením rozprávět o svých svěřencích. Je to velmi různorodá skupina lidí, která zahrnuje podnikatele, studenty i odborníky ze všech možných odvětví, které spojuje nadšení a láska k těmto zvířatům.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kamča Kamča | E-mail | 26. listopadu 2010 v 22:20 | Reagovat

mam svyho konika tohohle plemene, ale mrzi me ze uz ne nem nemuzu jezdit.. :( uz jsem z nej vyrostla

2 Kamča Kamča | E-mail | 26. listopadu 2010 v 22:22 | Reagovat

MIMOCHODEM, MAS MOC HEZKEJ BLOGIIISEQ :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama